Povinnosti vyplývající z AML zákona stran školení zaměstnanců

Autor článku:
Jan Malý, realitní makléř

Datum uveřejnění:
13.8.2023

Abstrakt:
Odborný článek má za cíl seznámit veřejnost stran povinností vyplývajících ze zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu ve vztahu ke školení zaměstnanců či spolupracujících osob se zacílením na realitní zprostředkovatele s formou právní subjektivity jakožto fyzická osoba či právnická osoba podnikající na území České republiky.

Klíčová slova:
AML zákon, Anti-Money Laundering, školení zaměstnanců, opatření proti praní špinavých peněz.

Teoretická část:
Zákon č. 253/ 2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu obecně spíše známý jako “AML” či “Anti-Money Laundering zákon” je účinný v České republice od 1.9.2008, kdy jedná se o právní předpis, jehož povinnost implementace uložila Evropská rada a Parlament všem členským státům. Jak již z názvu vyplývá, zákon si klade za cíl stanovit konkrétní povinnosti, standardy a opatření, které jsou povinny dodržovat veškeré povinné osoby stran jeho implementace a exekuce.

Autor si dává za cíl tímto odborným článkem podrobně odpovědět otázku, zdali je povinné pravidelné školení zaměstnanců či spolupracujících osob stran AML zákona a v jaké době opakovaní či za jakých podmínek by mělo školení probíhat.

Praktická část:
Jako první je nutné rozlišit právní subjektivitu podnikání a samotný koncept výkonu ekonomické činnosti za předpokladu, že subjekt je povinnou osobou ve smyslu AML zákona.

Není podstatné, zdali podnikající subjekt (dále jen “povinná osoba”) je osobou fyzickou a nebo se jedná o právnickou osobu (zpravidla společnost s ručením omezeným či akciová společnost). Pro řešení otázky povinnosti školení AML zákona je rozhodující, zdali konkrétní povinná osoba zaměstnává zaměstnance či spolupracuje se třetími osobami, kteří přicházejí do kontaktu s klienty budoucího obchodního vztahu a tyto osoby jsou povinny dodržovat stejné povinnosti jako povinná osoba, tyto osoby budou dále označovány jako “členové skupiny povinné osoby”.

Pokud se týká výše specifikovaných osob, které jsou členy skupiny povinné osoby ve smyslu AML zákona, vztahují se na tyto následující požadavky vyplývající z AML zákona.

Podle ust. § 23 zákona je povinná osoba povinna zajistit nejméně jedenkrát v průběhu 12 kalendářních měsíců proškolení zaměstnanců či dalších spolupracujících osob (členů skupiny povinné osoby), kteří se mohou při výkonu své pracovní činnosti setkat s podezřelými obchody, a proškolení všech zaměstnanců před zařazením na příslušná pracovní místa.

Obsahem školení je zejména typologie a znaky podezřelých obchodů, požadavky stanovené povinnou osobou pro provádění identifikace a kontroly klienta a postupy pro zjišťování rizikových faktorů klienta a postupy při zjištění podezřelého obchodu. Povinná osoba obsah školení průběžně doplňuje a aktualizuje.

Povinná osoba vede evidenci o účasti a obsahu školení, a to nejméně po dobu 5 let od jejich konání.

Dle ust. § 48, odst. 6 se povinná osoba dopustí přestupku tím, že nezajistí proškolení zaměstnanců podle § 23. Povinné osobě může být udělena pokuta až 5.000.000,- Kč.

Členové skupiny povinné osoby jsou povinni se řídit vnitřním systémem zásad ve smyslu ust. § 21 zákona, jeho součástí musí být písemné hodnocení rizik dle ust. § 21a, odst. 2 zákona.
Z tohoto zákonného požadavku analogicky vyplývá, pokud dojde ke změně těchto dokumentů, měli by být členové skupiny povinné osoby proškoleni v nezbytně nutné době, když zákon stanovuje povinnost nejméně jedenkrát za 12 po sobě jdoucích měsíců.

V případě, že by člen skupiny povinné osoby nepřicházel do kontaktu s klienty v rámci obchodního vztahu, přesto je nutné školení tohoto člena skupiny nejméně jedenkrát za 12 měsíců, pokud se jedná o kontaktní osobu určenou povinnou osobou, když je nezbytné, aby tato kontaktní osoba disponovala aktuálními znalostmi jak obecné právní úpravy, tak znalostmi vnitřních předpisů povinné osoby, zejména pak vnitřního systému zásad a písemného hodnocení rizik. Zpravidla se může jednat o statutárního zástupce právnické osoby (jednatel společnosti s ručeným omezením, člen představenstva akciové společnosti) anebo asistentku realitní kanceláře.

Analogicky stejné podmínky platí v případě, že člen skupiny povinné osoby je pověřenou osobou ve smyslu ust. § 22a zákona.